Schizoidní nebo schizotypní

Lékařská terminologie je mnohdy problematická. Mezi termíny schizoidní a schizotypní jsou velké rozdíly. První z nich
představuje poruchu osobnosti (udělat link), tedy jde, velmi zjednodušeně napsáno, o dysharmonicky vyvinutou osobnost,
kde některé rysy osobnosti jsou nadměrně zvýrazněny, jiné naopak potlačeny anebo chybějí. Příznaky poruchy se projevují
od časného dětství.

F60.1 Schizoidní porucha osobnosti
Porucha osobnosti, která vyhovuje následujícímu popisu:

(a) málo činností, pokud vůbec nějaké, skýtá potěšení,

(b) emoční chlad, odstup nebo oploštělá afektivita,

(c) omezená schopnost vyjadřovat vřelé, něžné city nebo zlobu vůči jiným lidem,

(d) zjevná lhostejnost ke chvále a kritice,

(e) malý zájem o sexuální zážitky s jinou osobou (když se vezme v úvahu věk),

(f) téměř neměnná přednost samotářským činnostem,

(g) nadměrné zaměstnávání se fantazií a introspekcí,

(h) nedostatek blízkých přátel nebo důvěrných vztahů (nebo jenom jeden) a nedostatek touhy po takových vztazích,

(i) výrazná necitlivost pro převládající společenské normy a konvence.

-tato porucha se spíše  vyskytuje u mužů než-li žen
-incidence poruchy je vyšší mezi příslušníky rodin pacientů se schizofrenií
-pravděpodobné jsou dědičné vlivy
-často lze zjistit narušené rodinné vztahy v časném vývojovém období pacienta
-tito jedinci se izolují od ostatních lidí, bývají zabráni do sebe, vyznačují se denním sněním
-jejich pracovní výkon je většinou lepší než jejich schopnost se zúčastňovat společenského života
-špatně tolerují konflikty

Oproti tomu schizotypní porucha patří nikoliv mezi poruchy osobnosti, ale do okruhu schizofrenie, schizotypních poruch a  poruch s bludy (F20-29).
Porucha se vyznačuje excentrickým chováním a anomáliemi myšlení a emotivityy, které připomínají schizofrenii, ale není přítomen žádný ucelený
a charakteristický schizofrenní příznakový okruh. Začátek poruchy není definován, a vývoj a průběh jsou obvykle podobné jako u poruch
osobnosti.

F21 Schizotypní porucha
Porucha charakterizovaná excentrickým chováním a odchylkami myšlení a afektivity, které se podobají těm, které lze pozorovat u schizofrenie, i když se v žádném stadiu nevyskytují určité a charakteristické schizofrenní anomálie. Není žádná převládající nebo typická porucha, ale mohou být přítomny některé z níže uvedených:

(a) nepřiměřené nebo omezené emoční reakce (nemocný vyhlíží chladně a povzneseně),

(b) chování nebo vzezření je podivné, výstřední nebo zvláštní,

(c) chudý vztah k jiným lidem a sklon k sociálnímu stažení,

(d) podezíravost nebo vztahovačné myšlení,

(e) podezření na paranoidní bludy,

(f) obsedantní ruminace bez vnitřní schopnosti odporu, často s dysmorfofobickým, sexuálním nebo agresivním obsahem,

(g) občasné somatosenzorické iluze a depersonalizační a derealistické zážitky,

(h) vágní, obřadné, metaforické, komplikované a často stereotypní myšlení a řeč bez masivní inkoherence,

(i) občasné přechodné, jakoby psychotické epizody s intenzivními bludy, sluchové nebo jiné halucinace a bludům podobné představy, vznikající obvykle bez vnějšího stimulu.

Porucha má trvalý průběh s kolísavou intenzitou. Někdy se rozvine do jasné schizofrenie. Není určitý začátek a obvykle je vývoj a průběh jako u poruchy osobnosti. Je častější u jedinců, kteří jsou geneticky příbuzní se schizofreniky, a má se zato, že tento stav je částí genetického “spektra” schizofrenie.

Diagnostická vodítka
Tato diagnóza se nedoporučuje k obecnému užívání, protože není jasně ohraničena ani od simplexní schizofrenie, ani od schizoidních nebo paranoidních poruch osobnosti. Pokud se termín použije, měly by být přítomny 3 nebo 4 typické rysy uvedené shora, a to trvale nebo epizodicky alespoň po 2 roky. Pacient nesmí nikdy splňovat kritéria pro samotnou schizofrenii. Výskyt schizofrenie v anamnéze u příbuzného prvního stupně je pro diagnózu závažným faktem, ale nikoliv nutnou podmínkou.

Zahrnuje:
hraniční schizofrenii,
latentní schizofrenii,
latentní schizofrenní reakci,
prepsychotickou schizofrenii,
prodromální schizofrenii,
pseudoneurotickou schizofrenii,
pseudopsychopatickou schizofrenii,
schizotypní poruchu osobnosti.

-tato porucha se spíše vyskytuje u mužů než-li žen
-incidence poruchy je vyšší mezi příslušníky rodin pacientů se schizofrenií
-prevalence poruchy je kolem 3%
-schizotypní porucha má relativně stabilní průběh. U malé části pacientů může dojít k rozvoji schizofrenie nebo jiné psychotické poruchy
-genetické studie rodin, dvojčat a adoptovaných dětí svědčí pro příbuznost se schizofrenií

Prameny:
-klasifikace MKN 10
-Petr Smolík: Duševní a behaviorální poruchy