1. Antipsychotika(neuroleptika) mají nejen antipsychotický efekt (působí tedy na psychotické příznaky, jako jsou bludy, halucinace, katatonie,…), ale ovlivňují i spánek, úzkost, deprese; tedy působí poměrně nespecificky
2. Antipsychotika mají jako veškeré alopatické (opak homeopatických) léky nežádoucí účinky
3. Tyto nežádoucí účinky jsou širší než ty, co jsou uváděny v příbalové informaci léků
4. Při vysazování těchto léků mohou u někoho vznikat symptomy, které bývají označovány jako "syndrom z odnětí". Tyto příznaky jsou totožné s těmi příznaky, pro které byly léky nasazeny. Je tedy nemožné rozeznat, zda se jedná o příznaky, vzniklé během snižování dávky léků, nebo, zda jde o další ataku psychické poruchy. Je samozřejmě snaha vyhnout se termínu "odvykací stav" nebo "abstinenční symptomy", protože pokud bychom takové termíny akceptovali, museli bychom říci, že antipsychotika (a antidepresiva stejně tak) jsou léky, na které vzniká návyk, resp. závislost (aniž by byla subjektivní tendence dávky zvyšovat).
5. Znovunasazení léku po jeho vysazení snižuje pravděpodobnost jeho efektu podobě jako je tomu u antibiotik (Penicilin zabere dvakrát a ne už do třetice)
6. Jednotlivé chemické skupiny antipsychotik se v intenzitě odvykacího stavu liší. Příznaky jsou tím pestřejší, čím tyto léky působí na více receptorů (MARTA preparáty - Leponex, Zyprexa, Seroquel, Zoleptil) a naopak (SDA antipsychotika - Risperdal,Zeldox, Serdolect…)
7. Dalším negativním efektem těchto léků (stejně jako u antidepresiv) je jejich určitá toxicita. Ta je tím větší, pokud antipsychotikum nepatří do tzv. antipsychotik 2. generace (viz výše uvedená antipsychotika), ale patří do starší skupiny 1. generace (Haloperidol, Tisercin, Plegomazin, Perfenazin). Tyto léky působí negativně na orgány těla, jako například na játra (zvýšení jaterních testů) a ledviny (snížení funkce ledvin). Dlouhodobá expozice psychofarmakům působí kromě mozku tedy negativně. Naopak, v mozku ovlivněním receptorů, resp. mediátorů tyto léky normalizují jejich stav. Avšak působí zde také negativně, podobně jako antidepresiva. Záleží také na délce a dávce podávání těchto preparátů.
8. Dalším negativním účinkem je ovlivnění psychických funkcí. Podobně je tomu i u antidepresiv, jejich užívání může například eliminovat deprese, ale přitom nedojde k úplné úzdravě a pacienti si stěžují na nižší schopnost prožívat emoce apod. a necítí se tak jako před tím, než léky začali užívat.
9. Jsou však ovlivněny i další psychické funkce jako je například pozornost, paměť, myšlení,… Dochází ke snížení pozornosti, snížení mnestických (paměťových)funkcí. Obdobně však působí i sám proces psychické poruchy, například schizofrenie a je tedy nemožné odlišit, za co "mohou" psychofarmaka a za co "mohou" psychické poruchy. U anxiolytik dokonce může docházet až k rozvoji amnestického syndromu či demence, a to při dlouhodobém podávání vyšších dávek (diazepam, oxazepam, alprazolam,…) těchto léků. Zmíněná negativní působení se projeví pochopitelně v příslušných psychologických testech. Naopak, některé firmy se snaží o prokázání pozitivního vlivu léků na neuronální síť a její rozvoj (Zyprexa).
10. Je známo, že u psychických poruch typu psychózy (schizofrenie, bludná porucha, schizoafektivní porucha, bludná porucha) je doporučeno stejně jako i u afektivních poruch (bipolární afektivní porucha, rekurentní depresivní porucha)dlouhodobé podávání těchto léků. V tu chvíli pacient i lékař řeší dilema, jak se k terapii vlastně postavit. Jinak řečeno, zda léky vysadit nebo je za vědomosti negativních účinků podávat dlouhodobě. A naopak, je prokázáno, že pokud léky nejsou dlouhodobě podávány, tak každá další ataka může negativně ovlivnit zejména "negativní" schizofrenní příznaky, jako je oploštělá emotivita, pasivita apod.
